Tak..chci vám poviprávět můj příběh, jak jsem se zamotala do tohohle hubnoucího kruhu a jak z něj nemůžu ven..:(
Od děctví jsem byla vykrmovaná. Každou chvíli jsem měla v ruce nějaké sladké.
V 9 letech jsem při výšce 148cm vážila kolem 52kg. Byla jsem pořádná tlustoprdka.
Nikdo nechtěl se semnou bavit, kluci mi jen nadávali. Doma sem od svého bratra slyšela "ty špekounéé!!". Ale rodiče furt "dej si..dej si papát, tady máš čokoládku, ná papéj!".
Prostě když jsem v devět večer dostala chut' a čokoládu, tak jsem hned poslala tat'ku, nech de do obchodu. Přeci bych já, veká tlustoprdka se nenamáhala jít takovou "dálku" do obchodu (byl od nás asik 400m). Prostě jsem furt jedla..Furt mi bylo děsně blbě z té přežranosti.
Byla jsem nespokojená s postavou, ale jedla jsem čím dál tím víc, každý den jsem musela mít minimálně 3bit, kitkat, tabulku čokolády, dokonce ani to mi nestačilo !!!
V 11 letech jsem byla dělo..A já furt berčela jaká jsem to hnusná a nemám žádné kamarády...
Nějako začátkem r.2007 jsem si řekla STOP! A postupně jsem snižovala dávky jídla a hodně cvičila...Za asi 3 měsíce jsem zhubla cca 12kg...Dostala jsem se na váhu 42kg a byla jsem št'astná. Byla jsem hezčí, získala kamarády. Ale mě to jaksi nestačilo...Chtěla jsem jít pod 40kg, což se mi podařilo...Měla jsem asi 39kg. Pak jsem ale stratila kamarády, uzavřela se do sebe, měla depky, pořád brečela, že jsem sama, bez kamarádů. Rodina do mě hučela, nech začnu jíst, a byla na mě hnusá. Bylo to fakt děsný...Rodina se ode mě odvrhla:(
Mamka mi vyhrozovala, že umřu. Já se tak lekla, že jsem začala jíst. Můj žaludek byl ale tak děsně scvrklí, že když jsem snědla 1chleba, bylo mi děsně blbě, jako kdybych snědla celé prase...
Pak jsem teda přibrala, dostala se na 52kg a lidé mi říkali, že ted' vipadám normálně, někdo měl poznámky, že jsem hodně ztloustla...V roce 2008 se vše zvrtlo, našla jsem si spouta kámošů, moje povaha se hodně zlepšila, umím se už seznamovat. prostě ted mám lepší život...
Ale pořád ve mě bylo nutkání: "chci bejt hubená, nejez.."..Ale já jedla
V 9 letech jsem při výšce 148cm vážila kolem 52kg. Byla jsem pořádná tlustoprdka.
Nikdo nechtěl se semnou bavit, kluci mi jen nadávali. Doma sem od svého bratra slyšela "ty špekounéé!!". Ale rodiče furt "dej si..dej si papát, tady máš čokoládku, ná papéj!".
Prostě když jsem v devět večer dostala chut' a čokoládu, tak jsem hned poslala tat'ku, nech de do obchodu. Přeci bych já, veká tlustoprdka se nenamáhala jít takovou "dálku" do obchodu (byl od nás asik 400m). Prostě jsem furt jedla..Furt mi bylo děsně blbě z té přežranosti.
Byla jsem nespokojená s postavou, ale jedla jsem čím dál tím víc, každý den jsem musela mít minimálně 3bit, kitkat, tabulku čokolády, dokonce ani to mi nestačilo !!!
V 11 letech jsem byla dělo..A já furt berčela jaká jsem to hnusná a nemám žádné kamarády...
Nějako začátkem r.2007 jsem si řekla STOP! A postupně jsem snižovala dávky jídla a hodně cvičila...Za asi 3 měsíce jsem zhubla cca 12kg...Dostala jsem se na váhu 42kg a byla jsem št'astná. Byla jsem hezčí, získala kamarády. Ale mě to jaksi nestačilo...Chtěla jsem jít pod 40kg, což se mi podařilo...Měla jsem asi 39kg. Pak jsem ale stratila kamarády, uzavřela se do sebe, měla depky, pořád brečela, že jsem sama, bez kamarádů. Rodina do mě hučela, nech začnu jíst, a byla na mě hnusá. Bylo to fakt děsný...Rodina se ode mě odvrhla:(
Mamka mi vyhrozovala, že umřu. Já se tak lekla, že jsem začala jíst. Můj žaludek byl ale tak děsně scvrklí, že když jsem snědla 1chleba, bylo mi děsně blbě, jako kdybych snědla celé prase...
Pak jsem teda přibrala, dostala se na 52kg a lidé mi říkali, že ted' vipadám normálně, někdo měl poznámky, že jsem hodně ztloustla...V roce 2008 se vše zvrtlo, našla jsem si spouta kámošů, moje povaha se hodně zlepšila, umím se už seznamovat. prostě ted mám lepší život...
Ale pořád ve mě bylo nutkání: "chci bejt hubená, nejez.."..Ale já jedla
Tedkom vážím skoro 54kg. Cítím se děsně tlustě, mám bulimii i anorexií. Slovo ANOREXIE
jsem se učila vyslovovat 2roky. A také 2 roky mi trvalo, se svěřit kámošům..A ted o ní mluvím otevřeně....
Mám pořád moc kamarádů, hodně ctitelů a známostí a jsem ráda. Ale pohled na ty hezké hubené holky kolem. V obchodě se podívám na minisukně, které si ale NMŮŽU obléct, protože mám děsný stehna a přetíkají mi boky...Je to děs.
A padám do toho, znova...Chci být hubená, ale né vyhublá!!
Prostě pro můj lepší pocit...A NIKDO mě od toho neodradí !! Budu hubnout, jsem si vědomá té mé mega chyby, že mám anu a miu a že se ničím. Ale mám to zakomplexované v hlavě..Jednou jsem se do toho dostala, a cítím, že nikdy se z toho nevyhrabu...
Ale ted je mi to uplně jedno, pač nejsem vyhublá, abych se šla léčit, nikdo by ted o mě neřek anorektičko, spíš ty tlust'ochu....
jsem se učila vyslovovat 2roky. A také 2 roky mi trvalo, se svěřit kámošům..A ted o ní mluvím otevřeně....
Mám pořád moc kamarádů, hodně ctitelů a známostí a jsem ráda. Ale pohled na ty hezké hubené holky kolem. V obchodě se podívám na minisukně, které si ale NMŮŽU obléct, protože mám děsný stehna a přetíkají mi boky...Je to děs.
A padám do toho, znova...Chci být hubená, ale né vyhublá!!
Prostě pro můj lepší pocit...A NIKDO mě od toho neodradí !! Budu hubnout, jsem si vědomá té mé mega chyby, že mám anu a miu a že se ničím. Ale mám to zakomplexované v hlavě..Jednou jsem se do toho dostala, a cítím, že nikdy se z toho nevyhrabu...
Ale ted je mi to uplně jedno, pač nejsem vyhublá, abych se šla léčit, nikdo by ted o mě neřek anorektičko, spíš ty tlust'ochu....









a pak zaspala..
přišel bratranec s mím bráchem domů z disca










. Nejenom, že mě deptá, že se nějako pořád přejídám.



Možná s ním budu chodit



















